Druhy vlaků na modelovém kolejišti

28.12. 2007

Každý asi ví, že po železnici nám jezdí vlaky osobní a nákladní. Ale tak jednoduché to zase není, pro potřeby modelového provozu na našem kolejišti podle jízdního řádu (grafikonu vlakové dopravy) budeme szejně jako ve skutečnosti rozlišovat více druhů vlaků podle jejich účelu a použití. Zde se budeme držet rozlišení druhů vlaků, jak se používalo v námi zvolené modelové epoše, tedy v letech 1960–1980, kdy jezdilo nejvíce vlaků a byl nejpestřejší provoz.

Co je to vlastně vlak?

Definice zní takto: vlak je skupina vozidel dopravovaná hnacím vozidlem, popřípadě samotné hnací vozidlo nebo drobné vozidlo. Každý vlak je označen předepsanými návěstmi a jede podle jízdního řádu pod určitým číslem.

V podstatě je vlak každé vozidlo nebo sestava vozidel, kde je alespoň jedním vozidlem lokomotiva nebo motorový vůz jedoucí po trati, tedy i třeba samotná lokomotiva nebo drezína.

Vlaky se dělí podle pravidelnosti na

  • Pravidelné – jejich jízdní řád je obsažen v grafikonu vlakové dopravy a jezdí pravidelně alespoň 1× týdně.
  • Mimořádné – mohou být také uvedeny v GVD a jezdí podle potřeby (zkratka pp) nebo v GVD neuvedené, např. zvláštní vlaky (jubilejní jízdy, jízdy pro cestovní kanceláře a pod. – musí být pro ně zvlášť vypracován jízdní řád). Dalšími mimořádnými vlaky v naší epoše se hojně vyskytujícími jsou následy, což jsou druhé nebo třetí díly vlaků (když zátěž vlaku je větší než max. povolená hmotnost pravidelného vlaku, tak se zbytek zátěže odveze s dalším hnacím vozidlem za pravidelným vlakem jako jeho násled se stejným číslem i jízdním řádem, pouze se zpožděním).

Pro náš provoz na kolejišti se budeme zpočátku zabývat především pravidelnými vlaky, zavádět mimořádné vlaky vyžaduje již velké znalosti provozu.

Vlaky se dělí podle určení na vlaky

  • osobní přepravy (osobní vlaky, rychlíky, expresy, IC, EC a pod.),
  • nákladní (průběžné, rychlíky, expresy, manipulační, vyrovnávkové, spěšné a pod.),
  • vlečkové,
  • služební (pomocné, montážní, požární, nehodové a pod.),
  • vojenské.

Vlaky osobní přepravy se dělí na

  • Expresní vlak (Ex) – vlak osobní přepravy k nejrychlejší přepravě cestujících na dlouhé vzdálenosti s minimálním počtem zastavení (dnes jsou většinou nahrazeny vlaky IC a EC).
  • Rychlík (R) – vlak osobní přepravy k rychlé přepravě cestujících na dlouhé vzdálenosti zastavující zpravidla ve velkých stanicích a přestupních stanicích.
  • Spěšný vlak (Sp) – vlak osobní přepravy s omezeným počtem zastavení.
  • Osobní vlak (Os) – vlak osobní přepravy k přepravě cestujících na krátké či střední vzdálenosti, zastavuje zpravidla ve všech stanicích i zastávkách (výjimkou je Zrychlený osobní vlak, který některé úseky tratí projíždí obdobně jako spěšný vlak).
  • Soupravový vlak (Sv) – vlak osobní přepravy jedoucí k provoznímu ošetření, mytí, nebo nácestné stanice bez cestujících.

Vlaky nákladní přepravy se dělí na

  • Expresní nákladní vlak (Nex) – přímý mezinárodní nákladní vlak organizovaný podle mezinárodní dohody TEEM.
  • Rychlý nákladní vlak (Rn) – vlak přepravující mezinárodní zásilky, rychlé zboží a spěšniny.
  • Spěšný nákladní vlak (Sn) – vlak přepravující důležité a přednostní zásilky, které nejsou přepravovány rychlými nákladními vlaky.
  • Lehký sběrný vlak (Ls) – nákladní vlak přepravující vozové zásilky kusového zboží mezi stanicemi výpraven kusových zásilek.
  • Vyrovnávkový vlak (Vn) – nákladní vlak přepravující prázdné nákladní vozy do míst hromadné nakládky (nejčastěji ucelené soupravy výsypných vozů na uhlí, štěrk nebo písek, soupravy vozů na cement či na auta).
  • Průběžný nákladní vlak (Pn) – vlak přepravující na větší vzdálenost přímou zátěž zpravidla bez rozsáhlejšího posunu v nácestných stanicích. Jde zejména o ložené ucelené soupravy přímo od odesílatele (většinou z vlečky) nebo vlaky sestavené ve vlakotvorných stanicích ze záteže svezené z několika směrů a jedoucí stejným směrem nebo ze stanice s větší nakládkou, kdy zátěž jede stejným směrem do některé nácestné stanice.
  • Manipulační nákladní vlak (Mn) – vlak rozvážející zátěž z vlakotvorných stanic do stanic mezilehlých, kde posunuje a sváží zátěž zpět do vlakotvorných stanic. Tento vlak má vždy zařazen služební vůz (zpravidla za lokomotivou) pro vlakovou četu (vlakvedoucí, posunovači) a obsluhuje podle potřeby všechny nákladiště případně i vlečky na dané trati.
  • Přestavovací vlak (Pv) – vlak nákladní přepravy přepravující zátěž mezi sousedními stanicemi (dopravnami), stanicemi jednoho místa nebo mezi seřaďovacími stanicemi tvořícími vlakotvorný celek.
  • Lokomotivní vlak (Lv) – vlak z jednoho nebo více hnacích vozidel, může též za určitých podmínek vézt zátěž. Nejčastěji jde o výjezd lokomotivy z depa po provozním ošetření do stanice nebo návrat do depa. U končícího osobního vlaku ve stanici, kde není depo nebo remíza, jede hnací vozidlo na provozní ošetření do nejbližšího depa nebo remízy, zvlášť u parních lokomotiv, které je nutno dozbrojit vodou a uhlím. Též může jít i jízdu parní lokomotivy do stanice s vodou a její návrat ke svému vlaku (zejména u manipulačních vlaků nebo vlaků s dlouhým pobytem ve stanici bez možnosti zbrojení vodou).
  • Pracovní vlak (P) – vlak zaváděný pro potřeby oprav, údržby a pod. v režii železnice. Jde o vlaky při výměnách kolejí, údržbě trolejového vedení, měření kolejového svršku a podobně. Jsou zaváděny jako mimořádné a většinou rušící jízdu jiných vlaků.
  • Vlečkový vlak (Vleč) – nákladní vlak obsluhující vlečku nebo nákladiště, který se po skončení úkolu vrací zpět do výchozí stanice.
  • Služební vlaky:
    • Pomocný vlak – vlak k odvezení vlaku zanechaném na trati pro neschopnost hnacího vozidla, některého vozu, k odstranění následků nehody, překážky na trati, uváznutí vlaku např. v závějích nebo v kopci a pod.
    • Požární vlak – zavádí se k hašení požárů nebo při živelných pohromách, má přednost před všemi vlaky.
    • Zkušební vlak, montážní vlak – speciální a drobná vozidla jedoucí jako vlak, pokud nejedou jako pracovní vlak.
  • Vojenský vlak – vlak kteréhokoliv druhu jedoucí podle předpisů o vojenské dopravě (mimořádný).

Pokud je vlak tažen elektrickou lokomotivou, pak se ke zkratce vlaku přidává písmeno E, takže např. osobní vlak vedený elektrickou lokomotivou bude označen EOs, rychlík pak ER, průběžný nákladní EPn atd. Je-li hnacím vozidlem motorový vůz či ucelená jednotka, pak se přidává do označení vlaku písmeno M, takže osobní motorový vlak bude MOs, nebo spěšný MSp atd. Jedná-li se o elektrickou jednotku na osobním vlaku, tak bude označena EMOs.

Stejně tak v naší epoše existovaly i smíšené osobní vlaky, což znamenalo vlaky osobní vezoucí i nákladní vozy, jejich označení se kombinovalo podle druhů vlaků. takže například manipulační vlak (Mn) s přepravou cestujících (osobní, tedy Os) měl zkratku MnO, přestavovací s přepravou cestujících pak PvO, ale velmi často byly vedeny jen jako Mn nebo Pv pouze s poznámkou v sešitovém jízdním řádu „s přepravou cestujících“, tedy symbol osobního vlaku ve zkratce zcela chyběl. Některé motorové osobní vlaky vozily též lehkou zátěž (vůz Z s novinami, mlékem a pod.), pak by měly být označeny SnMOs, ale opět bývaly vedeny jen jako MOs s poznámkou o přepravě nákladu.

Z výše uvedeného přehledu druhů vlaků využijeme na kolejišti zejména osobní vlaky Os, Sp, na větších kolejištích pak i R nebo Ex, z nákladních pak Mn, Pn, Vn, Lv, Sn případně na větších kolejištích s hlavní tratí i Rn či NEx.

Číslování vlaků

Každý vlak musí být označen nejen zkratkou svého druhu, ale číslem. Číslo vlaku se přidává za označení druhu vlaku, např. Mos 41535 je motorový osobní vlak č. 41535. Ve skutečnosti se většinou číslo vlaku sestává z čísla podle trati, kterou projíždí a pořadového čísla vlaku na trati. Pomalejší druhy vlaků (Os, Mos, Mn, Pn, Vn) mají čísla většinou 5-místná, rychlejší, jak expresy (Ex, EEx, Nex a pod.) pak čísla 2-místná, rychlíky 3-místná, spěšné vlaky obvykle 4-místná. Čím je číslo vlaku nižší, tím je vlak důležitější. Pokud vlak projíždí více tratí, tak se mu osobních vlaků mění číslo podle trati, u spěšných vlaků, rychlíků, expresů se číslo nemění (poue při změně směru jízdy – jízdě úvratí se mění z lichého na sudé a naopak).

Čísla vlaků se dále rozlišují na sudá a lichá, což nám udává směr jízdy vlaku po dané trati, sudá čísla mají vlaky jedoucí od začátku trati ke konci a lichá od konce trati k začátku. Začátek trati je určen podle kilomotráže a bývá zpravidla na jihu nebo východě, na kolejišti jsme si jej již určili při stavbě stanic číslováním kolejí ve stanicích.

Na domácím kolejišti pro zjednodušení vystačíme většinou s 2-místným číslováním, na klubovním kolejišti už budeme potřebovat číslování 4-místné. Pokud budeme jezdit na sestavě modulů postavených podle skutečnosti, tak bychom měli zachovat i podle skutečnosti i celý jízdní řád v daném období včetně vozidel a číslování vlaků.

Sestavování vlaků, jejich délka, výběr hnacích vozidel, zátěžové tabulky a pod. budou uvedeny v dalším dílu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *