Pro inspiraci a podklady na stavbu dalších modulů jsem se vypravili směr Čejč. Co jsme zjistili?
Tentokrát jsme zvolili vozidla s gumovými koly a tři Otýpkovi, tři Kudláčovi, dva Horáčci a po jednom Frantovi, Zdeňkovi, Ivošovi, Michaelovi a mně jsme se potkali na srazu na první zastávce.
Silniční most u Sokolnic
Zkonfrontovali jsme skutečnost a s právě dokončovaným modulem. Našli jsme rozdíly jako elektrifikovaná trať versus modul bez drátů, rozpadávající se most versus skoro nový na modulu , strážní domek před demolicí a jeho neodpovídající poloha na modulu apod. Ono ale, když člověk se snaží napasovat vybraný kus trati s krajinou na plochu modulu, narazí skoro vždy na nějaký problém (tvar čel modulu, šířka modulu,…) a potřeba vytvářet kompromisy.
Následovalo seznámení se s Michaelovým pišingrem a po degustaci a průjezdu panťáku a rychlíku na Bohumín jsme se přesunuli dále.
Zastávka u Sokolnic
Následovala druhá zastávka:
Úvraťová stanice Klobouky
Tato stanice je momentálně ve výstavbě (myslím tím modul stanice) a proto jsme se zaměřili na celkové uspořádání stanice, rozměry nakládací rampy cihelny na konci stanice, rozměry skladiště a sila kousek vlevo od trati na Dambořice.Takže jsme se rozeběhli s metry a zápisníky pro potřebné údaje.Jako měřící technika byl nasazen digitální laserový švýcarský dálkoměr s pamětí a různými funkcemi, ktreý byl nahrazen ocelovým svinovacím analogovým metrem bez funkcí, protože svítilo slunko a „…ten červenej bod není vůbec vidět!“
Trošku obrázků z Klobouk
Pozdrav stanici Krumvíř
Tak tady to hlavně bylo o svačině a o návštěvě toho co už je hotové.Na nákladišti se v podstatě nic od mých častých návštěv v období stavby modelu nezměnilo, jen koleje jsou více rezavé a budova více omšelá…
Stanice Čejč
tady jsme už šlo do tuhého – na této trati je konečně pravidelný provoz,což si skupinka fotografujících modelářů hned ověřila, když strojvůdce motorového vozu řady 810 odmítl další jízdu do stanice Kobylí, dokud „…ty děcka nevypadnou z kolejiště!“. Po stažení se několika cca 40tiletých děcek z dosahu byl přeci jenom pravidelný provoz obnoven.
Zde je toho na nafocení a oměření skutečně hodně – přijímací budova, skladiště, traťovka, stavědlo, …
Hospoda v Mutěnicích
po přesunu do Mutěnic – zastávky u vinných sklípků, jsme se ještě jednou pozdravili s naším novým kamarádem – strojvůdcem a jeli se občerstvit do hospody. Nic zajímavého se nestalo, nikdo se nepobryndal a všichni měli na zaplacení útraty a tak následovala
Stanice Mutěnice
mezilehá stanice Mutěnice s budovou vzor XVIH (viz Ždánice, Pavlovice,Ivančice,…) je zajímavá tím, že s hodonínského zhlaví odbočuje spojka na Dubňany a Kyjov.
Vytrávit jsme se vydali pěšky po kolejích směr Dubňany, obejít celý triangl. Zjistili jsme že na tomto kousku trati se nacházejí ocelové, dřevěné a betonové praže v úžasných kombinacích.Trianglem protéká potok a vede polňačka, takže o mostky a přejezdy také nebyla nouze. Spojka z Dubňan do Mutěnic je nepojížděná, na trati na Kyjov už taky nic dloho nejelo.
Je docela legrační, že na to, kolik jsme projeli a prochodili tratí a stanic, jsme potkali dvě 810ky a ještě fíra z té jedné nás seřval v Čejči. Vypadá to, že sláva lokálních tratí už je za zenitem a naše modulovka bude pomalu kousek, zachycující již neexstující stav.
Jelikož ještě pořád nepršelo a účastníci výpravy ještě neměli toho dost, přesunuli jsme se na
Nákladiště Brumovice
a protože mi došly baterky, nemám fotky, ale krátké nákladiště o dvou kolejích, hrázděná zastávka, společná se zastávkou autobusu je umístěná přes silnici a šturc, vytažený cca 300m k nakládací rampě se silniční váhou – ideální námět pro modul!
po startu na další štaci už se konečně rozpršelo, takže
Stanici Kobylí
jsme jenom lehce zkoukli – ale zase – dvě, ale původně tři koleje, budova podobná, jako v Kloboukách nebo v Uhřicích u Kyjova, krátká stanička – pro modul jako dělaná.
Poslední přišla na řadu stanice
Velké Pavlovice
zde ti šťastnější uplatnili pomůcku železničního modeláře – deštník.
Vlečka do vinařských závodů je již snesena – takže fotky Honzy Toufara v sérii článků o zrušených lokálkách jsou již historické.
Domů jsme se vydali přes Zaječí a Hustopeče individuálně auty. Strávili jsme celý den na čerstvém vzduchu a přišli jsme do kontaktu s realitou, někdy poučnou, zajímavou ale také někdy docela smutnou. Absolvovali jsme větší počet stanic a staniček, projeli hodně kilometrů a setkali se pouze s motoráčky řady 810, nákladní provoz nulový…
Přesto děkuji všem zúčastněným za zájem, iniciativu a trpělivost. Michale, pišingr byl výbornej – pozdravuj paní kuchařku – že děkujeme! Škoda, že jsme neměli víc času vychutnat to uzený… (toto je malé lákadlo na další výlety)
Jirka Veselý
P.S.
Tento článek má charakter reportáže. Záměrně tu nejsou přesné popisy stanic, technická data, náčrtky a výkresy. Po zpracování těchto podkladů budou tyto data uveřejňována v samostatných článcích. Netrpěliví nechť se hlásí u mě – třeba se něco v předstihu najde…
J.