Řešení spřáhel pro podvozková vozidla TT, část 1

26.3. 2009

Spoluautoři: Michal Bednář (článek + realizace na vozidlech), Jiří Toufar (realizace na vozidlech)

Článek není komplexním pojednáním o spřáhlech v TT. Je zaměřen na přezbrojení (přestavby) vozidel na spřáhlo poslední generace (od roku 2006), a to způsobem, který nebyl dosud nikde publikován – s využitím spřáhel 08845.

Část 1

Autoři tohoto příspěvku jsou do té míry pamětníky 🙂 , že ve velikosti TT pamatují již třetí  zásadně odlišné provedení spřáhel od dominantního výrobce modelů v této velikosti.
1. generaci spřáhel zavedla firma Zeuke,
2. generace spřáhel byla zavedena koncem 70. let, tedy v dobách, kdy tento výrobce nesl název BTTB,
3. generace spřáhel byla zavedena firmou Tillig od roku 2006.
V tomto pořadí  (zleva) jsou tato spřáhla vyobrazena na následujícím obrázku.

Cílem tohoto článku není porovnávat výhody a nevýhody těchto tří generací spřáhel.  Je určen pro ty, kteří se rozhodli (rozhodují) pro spřáhla třetí generace (dále 3g). Zejména pro ty čtenáře, kteří  mají řadu vozidel opatřených spřáhly starších generací a jsou postaveni před nutnost starší vozidla  na spřáhla 3g přezbrojit.
Jako potvrzení pravidla, že o porovnávání generací se nejedná, udělejme hned výjimku: Motivem pro používání spřáhel 3g je mezi jinými určitě možnost plného využití výhod spřáhel s kinematikou. Při používání spřáhel druhé generace s kinematikou totiž u těžších vlaků dochází někdy k vyhazování vozidel z kolejí. Laskavý čtenář jistě ví, že k tomuto jevu dochází na rovném úseku, když se spřáhlo druhé generace ve spoji s protispřáhlem „zlomí“ (jejich podélné osy přestanou být totožné). Spřáhla 3g se ve spoji „zlomit“ nemohou, ledaže by šlo o jejich destrukci. Při jejich použití tedy dosáhneme odstranění nebo alespoň podstatného zmírnění tohoto problému.

Pokud jsme se rozhodli pro spřáhla 3g, jak tedy postupovat?
U vozidel s normalizovanou šachtou pro spřáhlo je to jednoduché, na vyměnitelnost přímo nachystáno. Viz například www.trainmania.info/clanky/nove_sprahlo_tillig.pdf
Kdo začal s modely dříve, má nejspíše řadu vozidel se spřáhly uchycenými tradičně na pérko, viz www.trainmania.info/udelatka/27-zkraceni_sprahla_08847_tillig.pdf

U spřáhel 3g hodně záleží na výšce spřáhla nad temenem kolejnice (TK). To bývá u některých vozidel „na pérkové uchycení“ problém, šachta či spíše škvíra pro příslušné spřáhlo není stejně vysoko, u spřáhel druhé generace to nebylo tak důležité. Rovněž vůle tohoto uchycení hrají u 3g negativní roli. Ty se dají většinou vymezit, ale problém s výškou nad TK to odstraní jen zřídka.
Plnohodnotným řešením je nahrazení pérkového uchycení dodatečnou montáží normalizované šachty (která se musí pochopitelně otáčet kolem svislé osy) a použitím standardního spřáhla do šachty.

V tomto směru průkopnický článek napsal Martin Pinta, viz www.lokopin.wz.cz/loko/loko_sprahla.htm
Určitě stojí za to si tento článek přečíst. Řešení spočívá v instalaci součástek od firmy www.peho-kkk.de a je možno si vybrat i provedení s kinematikou. Tím je možno „upgradeovat“ i letitá vozidla na úroveň současných.

Je pochopitelné, že největší význam má volba s kinematikou pro vozidla dlouhá, s pérkovým uchycením do rámu vozidla. Kinematika nejen umožní zkrátit vzdálenost mezi nárazníky, ale také se sníží nežádoucí boční síly, kterými působí vozidla na sebe navzájem v prudkých obloucích, zejména protisměrných (inflexe).
Příklad takového dlouhého vozu je na následujícím obrázku.

Může však stát, že máme vozidlo, které není vybaveno ani normalizovanou šachtou ani pérkovým uchycením (škvírou) a dokonce se ani nehodí k dodatečné montáži dílů peho.

Je to případ i této Bardotky:
Zde je použito mezi amatéry oblíbeného řešení pevným drátkem. Se spřáhlem druhé generace,které má očko, bylo toto řešení kompatibilní. Spřáhlo 3g očko bohužel nemá.

Čtenáři se zajisté vybaví „pokročilejší“ varianta, kdy je na konci pevného drátku připevněno spřáhlo druhé generace.

Zopakovat tentýž postup se spřáhlem 3g se nehodí. Nejde ani tak o to, že ho nelze snadno zkrátit na velikost stejnou, jako má spřáhlo druhé generace na obrázku u Brejlovce. Existuje mnohem podstatnější důvod. Při montáži na pevný drátek by se spřáhlo neotáčelo kolem svislé osy. To nedělá ani spřáhlo zde zobrazené, avšak u  druhé generace mohlo spřáhlo „zatočit“ ve spoji se spřáhlem protějšího vozidla. Vlastně se využívalo možnosti zalomení ku prospěchu věci, avšak, jak bylo výše uvedeno, u 3g je to nežádoucí a i nemožné. Jak tedy spřáhlo 3g na Bardotku řešit?

Naše úvahy směřovaly zpočátku opět k součástkám peho. Následující obrázek ilustruje úpravu dvou hnacích vozidel, původně s pérkovým uchycením ve škvíře, u kterých byly úspěšně použity otočné šachtičky peho. Jen otočné, bez kinematik.

Odhlédněme od parní lokomotivy a věnujme pozornost motorovému vozu. Instalace šachtičky řešila problém s nesprávnou výškou pérkem uchyceného spřáhla nad TK. Umožnila též mírné zasunutí spřáhla, tedy zkrácení vzdálenosti mezi nárazníky (u pérkového spřáhla to již nešlo postupem, uvedeným v www.trainmania.info/udelatka/27-zkraceni_sprahla_08847_tillig.pdf učinit, protože by se stalo neotočným). V případě, že by se použilo dílu s kinematikou, by jistě bylo možno spřáhlo ještě více zasunout, avšak bylo by nutno umožnit mu mnohem větší pohyb do stran v přední stěně vozu. Čtenář si jistě domyslí, že v pluhu vozu by vznikl otvor více než dvojnásobný. To by výrazně pokazilo jeho vzhled a proto se od kinematiky upustilo. Navíc by vzhledem k tomu, že pojezd vozu zabírá místo hned poblíž otočné šachtičky, byla instalace kinematiky krajně problematická (mimochodem u přípojného vozu to problém nečiní).

V případě Bardotky, o kterou se zde jedná, místo na kinematiku už není vůbec. Je tedy možno instalovat opět otočnou šachtičku?
V zásadě to možné je, ale narazíme na to, že Bardotka je o pár cm delší vozidlo. O pár odstavců výše jsme si psali o bočních silách u dlouhých vozidel, jejichž spřáhlo je uchyceno na rámu pouze otočně. Zadruhé otočné spřáhlo se u delšího vozidla bude muset otáčet o větší úhel, takže šachtičku budeme muset buď povytáhnout ven (větší vzdálenost mezi nárazníky) nebo pro otáčení vybourat větší otvor v čelní stěně lokomotivy. K dovršení komplikací je její pluh silně zešikmený, bude se to hůře dělat a nakonec to bude hůře vypadat. Existuje nějaké lepší řešení?

Ano, existuje. Myšlenka jako taková není původní, použila ji vlastně sama firma Tillig v případě Sergeje.

Na první pohled se zdá, že jde jen o profesionální obdobu pevného drátku, podvlečeného pod pluhem, na jehož konci je upevněno spřáhlo. Naštěstí tomu tak není.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *