Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113.
Výhodou cesty po trati se zastavenou osobní dopravou je, že můžeme dělat fotozastávky „do aleluja“.
V Krumvíři zastavujeme až za výhybnou. Pohled na banální nechráněný přejezd. Zase všudypřítomné sloupy. Je tady dosti detailů, počítaje v to třeba odbočující polňačku, a to na malém prostoru. Tak aby se člověk nebál, že kolejiště zbytečně přeplácává a dělá z toho Disneyland 🙂 .
Při otočení fotografa o 45° doleva (navazuje roští, modeloval někdo někdy takové naházené roští?) je vidět, že někdo si ukrojil v hlíně kus, aby tak vytvořil rampu pro vjezd na pole.
A už jsme v Kloboukách, kde je úvrať. “Rozhodující” výhybka je jakoby až za zhlavím. Přijeli jsme z přímého směru, budeme odjíždět vlevo do odbočky. Podle stupně koroze je patrno, že naše “průběžná” (vždyť končí za námi) kolej je nejvíce používaná, kolej vpravo je rovněž pojížděná.
Pouze na těchto dvou lze lokomotivou objet na druhý konec soupravy. Levá je slepá a proto rezatá. O kus blíže výpravní budově pohled vlevo přes řečenou slepou kolej. Scenérie se záchodky se dá v modelu také dobře prodat.
Vyrazili jsme dále. Asi po kilometru překonáváme hřeben. V nejvyšším místě je trať přemostěna silnicí. Navzdory hustotě zdejšího provozu je okolí koleje krásně udržováno.
Uhřice jsou dosti výživné. Tomuto obrázku dominuje třícestná výhybka.
Zde vidíme výpravní (pochopitelně už nikoho nevypravuje) budovu v Uhřicích.Rozložitý strom a pod ním pumpa, není to až kýč?
Kdybychom výše zobraznou třícestnou výhybkou projeli vlevo, dojeli bychom k budově mlýna…
… rovně bychom dojeli k plnícímu zařízení na ropu. Doprava ropy je důvodem zdejšího nákladního provozu. Je však nepravidelná (2005, v roce 2008 je již zastavena)
Jedeme dále, do míst kam jezdí už snad jen MUVka (opět 2005, v roce 2008 platí pro celou trať). Další velký kopec, 26 promile. Stejně jako předtím výšku na druhé straně kopce zase ztratíme.
Zastávka Dražůvky. Takto to fotili téměř všichni ostatní.
Při zpáteční cestě (trochu předbíhám) jsem ji cvaknul z větší dálky. Zase množství sloupů a drátů.
Už jsme skoro ve Ždánicích. Trať vede kousíček hlubokým zářezem.
>>>>>
A jsme u cíle ve Ždánicích.Výpravní budova po pravé ruce od mého místa mě nezaujala, nevyfotil jsem ji. Navíc v klubu ji mají zdokumentovanou.
Zajímavější mi přišla budova jakého si skladiště nebo údržby nebo čeho to. Je tak anonymní, že by ji člověk z hlavy nevymyslel, kdyby něco takového chtěl v modelu vyrobit. A toto by šlo opravdu snadno. Holé plochy bez říms atd. Kouzlo bude též ve vybarvení. Vypadá to, jakoby nastříkali vše naráz (zdi i dveře), jen nahoře už to prosvítá dožluta. Abych nezapomněl, dále by se kdysi jelo vlečkou až do šroubáren a pivovaru.
Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113.
