Chrlický viadukt I.

30.11. 2020

Po dokončení H0 modulu s propustky u Sokolnic z moravskoslezské severní dráhy jsem dostal zálusk vyzkoušet technologii tvorby propustků ze Styroduru na něčem větším.

Jezdím občas z Tuřan do Chrlic a jednou, když bylo opadané listí, jsem si všiml, že klenutý kamenný most, který podjíždím po silnici má víc, než jeden oblouk – a to dokonce hned čtyři! Po nezbytném šťourání a hledání podkladů v literatuře a na internetu byl námět na další modul na světě. Následovalo nějaké to oměřování v terénu, studium starých fotek, zjišťování délky a výšky vzhledem ke konstrukci rámu modulu.

Viadukt se nachází zde: https://mapy.cz/s/nasuzobufa

Při bombardování za druhé světové války byl poničen a třetí oblouk nahrazen betonovou korunou. Nedávno byl celý rekonstruován a horní část odbourána a vybetonována. Vzhled se tročlu změnil, původně vypadal takto:

A ihned po výstavbě takto:

Jelikož nejlépe se učí na praktických příkladech, zkusil jsem  3D model modulu  vybojoval v  3D modeláři Onshape.

Sestava modulu v Onshape

Pomohlo mi to hlavně ve výškových rozměrech, protože terén pod viaduktem je celkem členitý.

Sestava rámu je celkem jednoduchá, není o čem moc mluvit, jen bočnice bylo nutno – vzhledem k zeslabení zářezem pro budoucí potok – zesílit. Čela jsem zvolil jako provedení „rovina“.

Konstrukce vlastního tělesa viaduktu

Pro většinu stěna a tvarů viaduktu postačí deska Styroduru o tloušť ce 20mm, jenom na pilíře s úkosem jsem použil Styrodur  60mm tlustý. Mohl jsem je též slepit z více vrstev, ale vím, že lepidlo ve spáře se špatně řeže odporovým drátem, takže raději z plného.

Styrodur je takový pevnější polystyren, dá se řezat mechanicky či teplem, lepit, ohýbat, gravírovat, brousit, barvit. Já jsem použil tyto technologie – řezání lámacím nožíkem, na stolní kotoučové pile, na odporové řezačce Proxxon, ruční pilkou. Při práci s vyššími řeznými rychlostmi opatrně, rádo se to taví. Dále jsem frézoval na horní frézce (oblouky v bočnicích), brousil na smirku. Gravírování kamenů je děláno obyčejnou tužkou – verzatilkou s tuhou HB podélné spáry a příčné plochým šroubovákem patřičné šířky.

Rýhováno versatilkou a šroubováčkem.

Vlastní těleso viaduktu se skládá ze dvou bočních pilířů – jsou šiřší, než část s oblouky – z obloukové klenuté část a ze pilířů se skosením – třech plných a dvou částečných.

Jednotlivé díly jsem vyřízl na stolní pile nebo na tepelné řezačce, vodorovně narýhoval tužkou a svisle  šroubováčkem. Pro klenby oblouků jsem si vyřízl 8mm tlusté desky, narýhoval ze všech stran a ohnul je opatrně v ruce do tvaru rádiusu oblouků.

U bočnic s oblouky jsem nejprve vyfrézoval na jednoduchém přípravku s hřebíkem jako středem na frézovacím stolku drážkovací frézou d6mm oblouky, ale nedořízl je, aby díly zůstal co nejdéle pevný a nerozlomil se mi. Je důležité dodržet stejnou výšku oblouků – nepřesnosti jsou potom při rýhování vidět!

Nařezaný a narýhovaný pilíř

Řezání pilířů dalo celkem fušku – ani ne tak vlastní řezání, jako příprava – vymyslet přípravek pro šikmé řezy pod 10° tak, aby byl pilíř pěkně symetrický. Ale nakonec se to povedlo. Dělené krajní pilíře jsou vyrobené jako jeden celý a rozříznuté.

Rýhování bočnic nebylo ani tak pracné, jak jsem si nejprve myslel – jedna bočnice trvala tak asi 45 min, ale bylo potřeba – vzhledem k délce bočnice asi 480mm najít a upravit vhodnou lištu – pravítko pro precizní vodorovné rýhy po celé délce (ono se to, potvora, prohýbá)

Rýhování a proč vlastně?

Možná, že někoho napadne, proč jsem nepoužil prefabrikované polotovary třeba od Noch nebo Faller či Heki? No upřímně řečeno, první myšlenka byla to tak udělat. Ale potom jsem si uvědomil, že kupované desky mají určitou velikost a jak já to budu neviditelně napojovat? A potom potřebuju různé tloušťky – třeba na klenby právě 8mm – ta tloušťka desky vytváří klenáky (to jsou ty šutry kolem dokola)  a takové desky nejsou k mání! A to nemluvím o barevném provedení a struktuře rýhování – no prostě jsem se rozhodl – trochu masochisticky – pro prvovýrobu. A navíc je to lacinější. A mám z toho větší radost, víme?

Dvě bočnice a čtyři klenby tvoří základní těleso viaduktu. Trochu jsem se lepení bál a proto jsem Duvilaxu (Herkules, PatexWood apod) trocu pomohl zevnitř tavnou pistolí. Nejprve jsem přilepil všechny oblouky k jedné bočnici a poté k druhé. Oblouky jsem vyrobil delší, po zaschnutí se přebytečná část ořízne. Pozor na použití svěrek – styrodur je měkký a je třeba použít různé odřezky pro zamezení otlačení svěrek do stěn. Krycí papírová páska je taky docela fajn… Říkáte, proč tak složitě, proč jsem nevyřízl jednoduše celé těleso z jednoho kusu a nenarýhoval jsem ho? No, taky mě to napadlo, ale potřebuju šířku viaduktu cca 72mm a zase – deska tak tlustá se nedělá, lepit ji z více vrstev tak mám zase potíž s lepidlem ve spáře, které se nedobře řeže teplem, frézu d6 dlouhou 70mm si ani nedovedu představit, dělat to z dvou stran tak mám schodek, rýhovat v úzkém prostoru oblouků kleneb… Takže prostě tak…

Celý modul bude součástí H0 modulovky a chci na něm pracovat s klukama v kroužku. Práce jsem proto trochu přibrzdil – když máme holt ten C19 – tak, abychom měli – až se opět společně potkáme – měli co na práci.

Další postup bude kompletace, barvení, zasazení do rámu modulu a terén. Zatím zdar!

Jirka V.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.